Nad ledem, pod ledem
Nad ledem, pod ledem
Příběh knihy Nad ledem, pod ledem se odvíjí jako vnitřní monolog vzpomínek, je syrovou osobní výpovědí, naléhavou potřebou blízkosti a citu... Atmosféru umocňuje podvečer na zamrzléhladině rybníka, sibiřský mráz, labutě, kroužení na bruslích... Jde však především o to, kolem čeho se krouží v mysli. O souboj s tvrdohlavostí. O proniknutí do tajemných map ledu, pod povrch, kde se tato ničitelka lásky rozplývá do slz a osamělosti...
Ukázka
Vždycky to někdo musí udělat. Ale kdo? A kolik jich je? A kdy? A já u toho nikdy nejsem. Přibližně na stejném místě. Asi dvacet metrů od břehu, na východní straně, vyseknou malé černé jezírko, černé oko bezpečí a života, i když se do něj labutě sotva vejdou. Sem tam jedna z nich vystoupí na led, a náhle ztěžkne, ztratí svou ladnost, a ještě hůř, když se bůhvíproč vydá napříč po ledové ploše. Takový až trapně dojemný nepoměr. Krátké nohy, zbytečně dlouhý krk a mezitím masivní těžké tělo. Viděla jsem ji poděšeně utíkat, protože ji začali honit dva malí kluci na bruslích, a pak se vznesla, nepochopitelnou silou odlepila svou nemotornou bílou masivnost od země a jak letěla nízko nade mnou, její let vůbec nepůsobil lehce, ani nadpozemsky, ani vznešeně ne. Viděla jsem, jak se jí napnula stehna, kolik úsilí vynakládala do mávání křídel a jak urputně natahovala krk do vzduchoprázdna. Osamělá labuť ve vzduchu. Nikdy předtím mě zezdola nenapadlo, jestli je ze svého letu už unavená...
Nikdy předtím jsem neviděla, že i let je námaha.
A pak jsem se rozjela na svých starých okopaných bruslích. Sibiřský mráz rozverně štípal do tváří, až na okamžik ztuhl jako smrt a labuť nad zamrzlým rybníkem ztěžka pleskala křídly. Tak už se snes, už se vrať zpátky do černého oka, a led mi ucukl pod nohama, v údolí zahřmělo...
