Noviny nakl. Albatros, leden 2010
Životopis:
Ivana Peroutková se narodila v roce 1960 v Karviné. Od roku 1967 žije v Praze. Vystudovala gymnázium a Filozofickou fakultu UK, obor divadelní a filmová věda. Po škole pracovala v oddělení dokumentace Čs. televize, pak jako redaktorka Panoramy. V současné době se věnuje především psaní. Příležitostně publikuje i divadelní recenze.
Rozhovor:
Jak se jmenovala vaše prvotina a v kterém roce vyšla?
První knížka se jmenovala Na vahách života. Psala jsem v ní o anorexii a ten název měl být dvojsmyslný. Tenkrát jsem na něj byla docela pyšná, dneska už ne.
Psala jste už jako dítě, nebo to přišlo až později?
V dětství mě to občas popadlo. Pamatuju si, že jsem napsala pohádku o ježkovi a dobrodružnou povídku pod vlivem Foglara, do které jsem přimíchala poklad z druhé světové války. A taky jsem si psala, když mi bylo smutno. Třeba jsem zbila svého psa za to, že mi rozkousal panenku, a pak jsem samozřejmě brečela a litovala ho víc než tu panenku. Všeho jsem litovala, a jak už jsem to nemohla vydržet, musela jsem to napsat.
Vaše první knížka v Albatrosu byla velmi úspěšná. (Připomeňme, že se jmenuje Anička a její kamarádky a vyšla v roce 2004. Její volné pokračování Anička ve městě se objevilo o tři roky později, rovněž s dobrým čtenářským ohlasem. Obě Aničky vyjdou letos znovu.) Co Vás k jejich napsání inspirovalo – a je v nich něco z Vašeho dětství?
Impulsem pro první Aničku byla smrt mojí babičky, u které jsem jako malá skutečně jeden rok na vesnici bydlela, i když ne v domku. Ale tůňka, staré sáně, zlý kohout, kamarádky, kluci, včely, zámek, houpačka, to všechno tam bylo a já jsem cítila, že by to byl dobrý materiál pro dětskou knížku, jen k tomu vymyslet příhody a nějak to spojit. A navíc – já si ten rok opravdu psala deník, protože babička to chtěla a nakonec mě to bavilo. Ke druhé Aničce mě ale mnohem víc než vzpomínky na vlastní dětství inspirovaly vzpomínky na dětství mých dětí.
Píšete pro děti i pro dospělé čtenáře. Pro koho se vám píše „snadněji“?
Spíš bych řekla, že psaní pro děti je mi milejší. U nich všechno teprve začíná, všechno se otevírá, všechno je opravdovější a i když se něco pokazí, dá se to napravit. Podporuju dětskou víru v sebe sama a v možnosti si vybrat. Ale když píšu pro dospělé, někdy jsem sklíčená, z čeho nějakou naději vykřesat. Zároveň mě to ovšem láká.
Mohou se naši čtenáři i letos těšit na Vaši novou knížku?
Ano, na jaře vyjde třetí volné pokračování Aničky – Anička u moře. Snad můžu prozradit, že tentokrát Anička pojede se svými rodiči do Egypta, kde si najde novou kamarádku a prožije tu opět spoustu dobrodružství.
Bibliografie:
knihy pro dospělé:
Na vahách života, Road, 1992
Dům s vůní zmoklé psí srsti, Artur, 2000
Nad ledem pod ledem, Olympia, 2006
Drama Hedviky P., Olympia, 2007
knihy pro děti a mládež:
Staré pověsti české, (převyprávění podle knihy A. Jiráska), ABR, 1997
Anička a její kamarádky, Albatros, 2004
Anička ve městě, Albatros, 2007
Modrý kocourek, Artur, 2007
Hoši od Bobří řeky, (scénář podle knihy J. Foglara), Olympia, 2007
Denisa mezi skleněnými střepy, Artur, 2009
Denisa a její podzimní můra, Artur, 2009
Denisa ve víru vloček, Artur, 2009
Denisa maluje lásku, Artur, 2009
Kouzelné dobrodružství s papouškem Žakem, Albatros, 2009
